Monday, 16. July 2018
 
   
 


Architekt domu OLS stavbě vtiskl prostřednictvím zakřivených linií jedinečný charakter, jenž z exteriéru přechází do interiéru domu. I přes svou bizarní formu se ale dům snaží splynout s okolím, což je patrné na tvaru sedlové střechy.



Světelné kazety ve stropě jsou přizpůsobené zakulaceným rohům a hře zatáček u schodiště. Z boku jejich prostřednictvím přichází nepřímé světlo na bíle odsazené plochy stropu.



Nahoře, pod sedlovou střechou domu, je koupelna rodičů. Střešním oknem do jejího prostoru proniká dostatek denního světla, což krásně prozáří volně stojící oválnou vanu.



Boční fasády domu OLS působí jako obličej postavičky z komiksu. Od sousedních domů se tato novostavba odlišuje nezvyklým a humorným zpracováním konvenčních výrazových prvků. Jednoduchá mříž na terase v prvním patře vůbec nebrání krásnému výhledu do kraje.



Velká terasa vedoucí do zahrady se stává v létě druhým obývacím pokojem, a to i večer. Zahrada v zadní části volně přechází v ovocný sad a po celé zahradě se vinou různé tartanové dráhy. To ve výsledku působí hravým sportovním dojmem.

 

Text Sandra Hofmeister   Foto David Franck

SVĚŽÍ A ČISTÉ 

 

Architekt domu OLS stavbě vtiskl prostřednictvím zakřivených linií jedinečný charakter, jenž z exteriéru přechází do interiéru domu. I přes svou bizarní formu se ale dům snaží splynout s okolím, což je patrné na tvaru sedlové střechy.

 


Někdy si obytné čtvrti a ulice na okraji města vzájemně konkurují a předhánějí se, kdo z nich je nudnější. Vedle sebe tam stojí domy bez nápadu, jeden jako druhý. Dvojgaráže, stále ty stejné ploty, které se vymezují pouze jako hranice jednotlivých pozemků. Možná snad záclony dávají tušit nádech individualismu, případně barva fasády nebo design vstupních dveří. Dům OLS na předměstí Stuttgartu se ovšem vymezuje proti všemu, co se kdy na periferii vyskytlo. Tato novostavba je zasazena do poklidné obytné čtvrti a na první pohled paradoxně zase tak nevybočuje z řady, a dokonce od sousedů přejímá výšku, sklon a částečně i tvar střechy. Přesto zde neplatí žádné monotónní standardy. Jako napřažená ke švihu se táhne světle šedá betonová zeď, jednou do výšky, jednou rovně, jednou je to zeď, pak zase platforma jednoho z pater ve svahu. Svými křivkami obklopuje hlavní architektonický motiv celého domu.
Berlínský architekt Jürgen Mayer H. původně pochází z tohoto regionu a tento nezvyklý obytný dům vytvořil pro rodinu svého bratrance. Pravý úhel prohlásil za okrajovou záležitost a dostál své pověsti enfant terrible mezi architekty a opět za sebou nechal tradiční konvence. Plynule zaoblené křivky jednotlivých linií přechází z exteriéru do interiéru a setkávají se opět v určitých úhlech, počínaje okny ve štítu až po zakřivené vnitřní stěny. Domu OLS toto pojetí propůjčuje jedinečný charakter. Na téměř 390 metrech čtverečních jeho vnitřní plochy se rozprostírá velkorysý obytný kosmos, dodávající každodennímu životu čtyřčlenné rodiny patřičnou porci švihu a dynamiky. „Nejsou zde žádné slepé uličky, vše je v pohybu a plyne. Pro nás je dům zkrátka perfektním místem k bydlení,“ pěje chválu na nové bydliště paní domu.
Dům vítá obyvatele i hosty velkorysým vstupním prostorem, jehož součástí je i šatna
a flexibilně využitelný prostor, kde si obě děti čas od času mohou roztahat své hračky. Na zadní straně, ustupující do svahu, jsou wellness místnosti se saunou a vířivkou. Stejně jako centrální předsíň, tak i tato část je zásobována dostatkem denního světla prostřednictvím světlíku. Uprostřed si razí svoji cestu točité schodiště – jako tancující socha. Zábradlí se vine v ostrých zatáčkách a nabírá na rychlosti, aby následně zvolnilo tempo v širokém oblouku. Opticky procházejí tyto smyčky
prostorem jako horská dráha.
Otevřený obytný prostor se dle koncepce téměř nerušeně rozprostírá po celé ploše prvního patra. Jednotlivé zóny přecházejí do světlého a přívětivého kontinua, jehož centrálním bodem je právě skulpturální schodiště. Volně stojící kuchyňský blok a velkoryse pojatá část jídelny jsou orientovány do ulice. Přes celou šíři fasády pak vede řada oken. Odsud je výhled do údolí a dál přes vršky střech na vinohrady na horizontu. V zadní části za středovým schodištěm byla situována klidová zóna
s velkorysým sezením.
V létě se dají otevřít skleněné dveře na předsazenou terasu. Zahrada a ovocný sad se stávají součástí domu i díky do hloubky zapuštěným oknům. V celém obytném patře nejsou úmyslně žádné dveře. „Bylo pro nás důležité, aby všechny místnosti zůstaly otevřené,“ říká paní domu. Za jednou ze zaoblených stěn je pokoj na čtení, vyčleněný z celkové plochy, ale tím, že nemá dveře, na ni opět plynule navazuje. Za zdí, kterou tvoří kuchyňské skříňky, je skrytá provozní místnost. Ta také nemá žádné dveře a zůstává v kontaktu s prostorovou návazností a prokazuje každý den velkou službu. Toto důsledné dodržení promyšlené dispozice přispívá k vysoké kvalitě bydlení. Výraznému architektonickému konceptu je podřízeno i vybavení interiéru. Obyvatelé domu nemuseli vůbec řešit úložné prostory, protože je hned na začátku naplánoval sám architekt. Skříně nemají žádné úchytky, zato mají světle šedé lakování, a protože jsou zabudované do boční vnější stěny, nejsou téměř ani vidět. Poskytují dostatek úložného prostoru pro celou rodinu. V podkroví, které je navrženo jako privátní patro, jsou dva dětské pokoje, ložnice rodičů včetně koupelny s dostatkem světla a šatny kolem centrálního schodiště. Místo robustní cementové podlahy, která je položená v celém domě a nemá téměř žádné dilatační spáry, se tu o útulnou, hodně intimní atmosféru stará dubová podlaha. Díky proskleným terasám zapuštěným do sklonu střechy místnosti působí hodně světlým, jasným dojmem. „Bylo nám jasné, že neudělá pouze hrubou stavbu, ale že vezme do svých rukou všechno,“ říká architektova švagrová. Jürgen Mayer H. promyslel na domě OLS všechno do posledního detailu, od fasády až po patra na spaní v dětských pokojích. Vytvořil rodinný dům jako průchozí tvůrčí jednotku. Promyšleně se také zacházelo se světlem, všude v domě jsou tak světelná pole se zakulacenými rohy zapuštěná do betonových stropů. Prostor tak neruší žádná svítidla, která visí ze stropu. Světlo je vždy nasměrováno na určitou zónu, jako například na jídelnu: odskoky v podhledu navíc prostor opticky rozšiřují a vyzdvihují celou plochu. Do bíle odsazených ploch odskoků proudí nepřímé světlo, jehož zdroj zůstal neviditelný. Světlé světelné stropy vytváří v prostoru velmi svěží atmosféru. Pomocí stmívacích vypínačů se dá vše přizpůsobit denní době a aktuální náladě.
Žádný detail novostavby nezůstal na pospas náhodě. Architekt navrhl i poštovní schránku a domovní číslo. Jeho velké číslice jsou zapuštěny u vchodu do betonového zdiva a tvoří viditelné číslo „11“. Tento členitý návrh možná nepůsobí tak ikonicky jako jiné stavby, které Mayer realizoval v minulosti, ale bezpochyby poskytuje dostatek jiných kvalit, potřebných pro každodenní život vícečlenné rodiny. A to je hlavní.