Monday, 16. July 2018
 
   
 



Výrazná proporce domu a střídání bílé a černé barvy vytváří působivou kompozici.Při pohledu z ulice jsou dobře identifikovatelné obě úrovně zlomu.



Šedivá sedačka je od firmy Flexform a jídelní židle Bigframe navrhl Alberto Meda pro Alias.



Interiér ložnice byl navržen ve sterilně bílém designu. Vetšina prvků byla zhotovena na míru. Vyjímkou je židle Segesta, kterou pro Alias navrhl Alfredo Häberli.



Protáhlý světlý na chodbě mění atmosféru interiéru dle polohy slunce.

 

 

DŮM ZLOMU

 

Realizace ateliéru Paulíny Hovorka Architekti dokazuje, že kvalitní architektura si své místo najde kdekoli. Jejich Dům zlomu sice svou formou působí trochu nevyrovnaně,  ale v tom se skrývá jeho krása.

 

 

 

Celý článek H.O.M.i.E. 10/2010

 

 

JProgresivní architektura je
ve slovenských luzích stále spíše vyjímečnou záležitostí. O to méně by se dala očekávat na místě, jako je obec Kynceľová, která se nachází na úbočí Nízkých Tater. Přesto právě zde dotáhli do konce jednu ze svých posledních realizací architekti ze studia Paulíny Hovorka Architekti, kteří měli na budoucího majitele tak trochu štěstí, protože netoužil po nízkonákladovém bydlení. To je pro architekta vždy pozitivní zpráva - nemusí dělat kompromisy. Martin Paulíny a Branislav Hovorka tak měli volnou ruku při realizaci svých vizí, plnící investorovi potřeby
a přání.
Klient ale chtěl jednopodlažní dům bez schodiště,  s co možná nejvíce prosvětleným interiérem. Bohužel parcela, na které měl dům vzniknout, byla proti tomuto nápadu. Důvodem byl značně svažitý terén kolmo
k ulici. Architekti proto museli vymyslet zcela novou koncepci, ve které se přesto snažili zachovat alespoň základní ideu investora. Výsledkem jejich úsilí se stala atypická forma, která se svým charakterem zcela liší od archetypu okolní zástavby. Řešením problému se sklonem parcely se nakonec stal zapuštěný suterén s garáží, na kterém je posazeno obytné podlaží v jedné rovině, jak si investor přál. Kromě momentu samotného vstupu do domu se tak uživatel pohybuje v jedné úrovni bez nutnosti dalšího překonávání výškového rozdílu a to i v rámci běžného kontaktu interiéru s exteriérem. Suterén  je navíc od bílé fasády obytné části rafinovaně oddělen černým obkladem.
Na první pohled patrnou dynamiku tomuto domu dodávají  proměnlivé úhly a proporce.Rozhodně ale nejde jen
o estetický prvek. Jednotlivé zlomy mají svůj účel
a promyšlenou funkci. Například v té části domu, kde se půdorys domu láme do písmene L, se nachází  obytná místnost, kterou architekti odklonili od západu na jih. Tím se částečně zemezilo optickému kontaktu mezi obývací halou a ložnicemi a zároveň se prodloužila doba, během které do interiéru obytné haly proudí světlo.Tento zlom následně způsobil vysunutí obytného podlaží směrem k ulici, nad půdorys suterénu tak, že kompozičně potlačil vysokou čelní fasádu. Mělo to ještě jednu výhodu. Díky vzniklému přesahu se vytvořil chráněný vstup
a vjezd do domu. Druhým zlomem je zlom stropu a střechy obytné části domu, která se oproti zadní části zvedá  asi o jeden metr. Zvýšení světlé výšky podlaží v obývacím hale zdůrazňuje přirozenou hierarchii mezi jednotlivými prostory a přidává obývací hale na její exkluzivitě. Nezanedbatelný je také vliv většího objemu vzduchu pro lepší mikroklima obývacího haly.
Oba základní zlomy se projevují v interiéru stejně jako v exteriéru objektu a tvoří jeho primární architektonický výraz.
Z hlediska dispozice je v úrovni obytného podlaží dům rozdělen od nástupního schodiště, spojujícího suterén a obytnou zónu, do dvou hlavních bloků - denní a noční část. Denní část je svou podélnou stranou rovnoběžná s ulicí, což umožňuje vizuální kontrolu vstupu na pozemek. Tato část domu obsahuje obývací halu s otevřenou kuchyní, komoru a pracovnu. Přitom pracovna je použitelná i jako pokoj pro hosty. Přímý kontakt denní části se zahradní terasou je zajištěn prostřednicvím velkoformátových posuvných dveří. „Všichni mají stejnou možnost využívat obytný exteriér domu a všichni to mají stejně blízko do společné obytné haly. Nikdo se proto nemusí cítit odsunut stranou,“ říká
o své koncepci architekt Martin Paulíny. Proti tomu je noční část orientována výhradně do
zahrady za domem, kde svou logickou polohu našla také nejen ložnice s koupelnou, ale i dva dětské pokojíky, které se mohou v případě budoucí potřeby pouhou přestavbou nábytku změnit na jednu velkou místnost. Zajímavým interiérovým prvkem v této části domu je chodba, která je prosvětlená střešním světlíkem otočeným k jihu. Sluneční světlo v ní vytváří neopakovatelnou
a neustále se měnící atmosféru podle intenzity a polohy slunce.
Součástí zadání investora byl i podrobný návrh a projekt interiéru a exteriéru domu.
V interiéru se použil převážně atypický vestavěný nábytek, tedy nábytek zhotovený na míru v neutrální bílé barvě
a vysokém lesku. Ten se spolu s promyšleným nasvětlením interiérů a exteriérů stal součástí kompletní realizace. „Chtěli jsme dosáhnout takového řešení, při kterém na sebe jednotlivé prvky interiéru nebudou zbytečně upozorňovat, ale naopak nechají vyniknout charakteristickému tvarosloví stavby,“ říká architekt Branislav Hovorka. Dům tak vytváří zcela ucelený dojem, který nic nenarušuje. Ke slovu se ale dostal i typový nábytek. V prostoru najdeme mnohé ikonické produkty od předních světových návrhářů a výrobců. Majitelé tak mají jistotu, že nejen stavba, ale také nábytek jim bude sloužit dlouho.
Okolí domu je řešeno značně relaxačně a kromě zatravněné či dřevěné terasy mu dominuje bazén a prostor s grilem, kde mohou majitelé travit své chvíle volna. Finální podoba exteriéru ale zatím stále není ukončena. Zahradní část bude v budoucnu propojena s exteriérem sousedního domu, který je momentálně ve výstavbě a který je rovněž dílem architektonického ateliéru Paulíny Hovorka Architekti. Majitelé tak mají jistotu v tom, že alespoň jeden ze sousedů jim nebude závidět.

www.pha.sk

Text David Kalista