Konec horským jizbám obloženým borovicí. Apartmá od Delugana Meissla ukazuje, že stavba ze dřeva může klidně vypadat atraktivně. Centrem trojposchoďového bytu je nepřehlédnutelná krajina pohovek v obývacím pokoji. U krbu, který visí volně ze stropu a je vyroben z břidlice, si v zimě pěkně ohřejete nohy.

Barevná oáza. Teplá burgundská červeň přináší potřebný barevný kontrast. Díky němu se zde návštěvníci cítí dobře. Podle stavitele se hosté vrhají vždy nejdříve právě do tohoto výklenku. Což je docela pochopitelné.

Krabice z dubového dřeva. Celý pokoj je obložen tímto materiálem. O to více vás přitahuje výhled skrz plně prosklenou venkovní stěnu. Kdo chce, může si zajít na terasu.

Pruhované koupání. I v koupelně se dostává ke slovu teplá tmavě červená. Za pruhovanými ornamenty jsou umístěny přihrádky a jiné odkládací prostory.

Text

Wojciech Czaja

Foto

Tobias Kreissl

Tohle netradiční apartmá v rakouském Oberlechu je důkaz, že moderní horské bydlení si vystačí i bez jeleního paroží.

Každý rok se to opakuje. Jakmile napadne první sníh, upadá alpská republika do stylového kómatu. Záliba  v moderním bydlení, designové novinky a módní sebevědomí mizí s řinkotem ve sklepě. Ve městech se Rakušané ještě jakžtakž snaží, na horách je jim ale všechno jedno. Jako by každý, kdo jede lyžovat, dával sbohem svému stylu a vkusu.„Nechtěl jsem žádnou z těch alpských chat se zvířecí kožešinou na podlaze a jelením parožím na stěně,“ říká Said Rami. „Jen proto, že člověk bydlí v Alpách, nemusí hned házet přes palubu svůj moderní životní styl.“ Pro svou rodinu postavil v Oberlechu dům s apartmány s přímým výhledem na jihovýchodní lyžařské svahy. Jeho bydlení na horách muselo být moderní, neboť Ramiovi jezdí lyžovat často.Místo svetru s norským vzorem, punče a čaje s rumem zde najdeme architekturu se současným rukopisem. „Nejdříve jsem si chtěl apartmá postavit a zařídit sám,“ vzpomíná stavitel, „ale pak jsem uviděl fotky půdního bytu od Delugan Meissl. V tom momentě mi bylo jasné, že jsem našel ty správné architekty.“ Okamžitě kontaktoval vídeňský ateliér. „Letěl jsem se svými plány do Vídně, setkali jsme se a okamžitě jsme si porozuměli.“
Oba architekti Elke Delugan-Meissl a Roman Delugan vystřihli rodině futuristickou chatu na míru. „Od začátku bylo jasné, že stavebním materiálem bude převážně dřevo,“ říká Rami. Ale ne všechno, co je ze dřeva, musí vypadat jako světnice z borovicového dřeva s vysoustruženými tyčemi. Po pár týdnech mu architekti představili plány s vyběleným dubem. „Co jsem měl na to říct? Hned první návrh seděl.“
Podlaha, stěny a nábytek jsou jakoby odlité z jednoho kusu. Celý byt je ochranná skrýš vykládaná dubovým dřevem. Ale není ani nouze o překvapení: občas se tu vyklápí pásy ze stěny, jindy je to sezení vyhloubené do dřevěného povrchu nebo přihrádky na lahve. Sami architekti mluví o tekoucích místnostech: „Když člověk vejde do domu, je zpočátku velmi překvapen. Ponoří se do krajiny ze dřeva, kamene a textilních materiálů, které mají atmosféru.“
Na úrovni vchodu jsou umístěny ložnice pro rodiče, pracovna a koupelna se sprchou a WC. Všechno působí jako čerstvě vyloupnuté ze skořápky, osvěžující a připravené pro snění. Ale vrcholný zážitek se skrývá
o patro níž. Zde se octnete ještě blíž horám
a výhledu na ně. Je tu centrum domu, kde se rodina společně schází a užívá si opravdové pohody, včetně poháru vína a ohně v krbu.
Můžete si tu připadat jako ve filmu s Jamesem Bondem. Rozprostírá se zde polokruhová sedací souprava z hnědé umělé kožešiny. Polštáře jsou tak široké a hluboké, že můžete sedět, lelkovat nebo se jen tak povalovat. Před vámi je výhled na hory. Když je venku velká zima, uprostřed se zatopí. Ze stropu vyrůstá krb – hranatá skulptura jako otočený vulkán z šedivé břidlice. „Je to pro nás odpočinkový pól. Z mumraje v okolí se toho tady v bytě dozvíme jen málo,“ říká Rami.
Oběd u jídelního stolu se odehrává v jeskynní atmosféře. Lavice na sezení je zabudovaná přímo do dřevěné stěny, výklenek je potažen odshora dolů tmavočervenou látkou, kolem dokola stojí pár kožených židlí. „Úmyslně jsme se soustředili na zemité barvy, těch pár barevných akcentů v odstínu bordó vzniklo po dohodě s architekty.“ Také v prostoru, kde se ochutnává víno, najdeme tuto barvu. Do tmavě červené oděný výklenek vás přímo zve k ochutnávce vína, které se skladuje hned vedle. Police s lahvemi je nasvícena LED světly. „Světlo využíváme hodně,“ vysvětluje stavitel. „Podle toho, jak se cítíme, můžeme si navolit různé barevné programy.“
Z kuchyně, podél volně stojícího bloku z černé břidlice se jde ještě o patro níž. Chráněni horami a masou zeminy tu bydlí děti a hosté. Mají přímý přístup na terasu. Stejně jako v celém domě, jsou i zde pokoje navrženy do posledního detailu. Posuvné stěny ze skla se vysouvají do boku a může se s nimi zajet až za dveře skříně – pak se celé přízemí promění ve večírkovou zónu. Nebo stisknete neviditelný knoflík, a jako mávnutím rukou zmizí ložnice za závěsem.
Na druhé straně schodiště je koupelna. Obrovská tabule skla je potištěna tisíci puntíky. Když se na ni díváte z předsíně, vzniká jednoduchý ornament, v koupelně však vidíte na šedivě zbarvené desce naprosto jasně svůj obraz jako v zrcadle. Umyvadla, vana a komora s párou jsou z bílého umělého kamene corianu. „Nejraději máme vanu,“ říká Rami. „Sice chvíli trvá, než je úplně plná, ale zase v ní mají pohodlí hned dvě osoby.“ Na míru zhotovená vana pojme skoro 1300 litrů vody. Pokud vám voda nestačí, můžete zmizet do komory s párou. Jen zřídka vám připadá horká pára tak báječná jako v Oberlechu. Byt je designový do poslední spáry. Je to jasný důkaz: alpskou zimu přežijete i bez jeleního paroží a propocených ponožek na radiátorech. Zima může začít.