Ta stavba bere dech. Je kontroverzní, zvláštní, někomu i nesrozumitelná. I díky tomu je silo v Olomouci jedna z nejzajímavějších staveb roku.

Celý článek H.O.M.i.E. 04-05/2008

Vcentru města Olomouce přímo na okraji historické části se zjevila nová dominanta. Na základech bývalé budovy obilného sila si manželé Králíkovi splnili sen a postavili nový domov. Příběh tohoto bizarního projektu začal už v 90. letech, kdy byl objekt prakticky nevyužitelný jak z technických, tak i majetkových důvodů. Jediné, k čemu sloužil, bylo vyvěšení velkoplošné reklamy. Tak se manželé Králíkovi k objektu dostali - koupili ho v roce 1998 doslova za pakatel. „Nápad tady bydlet jsme dostali, když jsme chodili sem nahoru a užívali si toho jedinečného výhledu po okolí,“ říká Radim Králík, zatímco stojí v obýváku. Oslovili architekty Tomáše Pejpka a Szymona Rozwalku, kteří mají ateliér v centru Olomouce. Ti jim pomohli jejich nevšední vizi rodinného domu zrealizovat. „Nejhorší je, když je člověk neviditelný. Naše činy mají vzbuzovat emoce,“ komentuje Radim Králík.
Pohled na dům zvenku působí dramaticky a nepřirozeně, kvádry mají vzájemný přesah a vytváří tak dojem, že v prostoru levitují. Za hrubým zevnějškem je hned atrium a zimní zahrada. Pohled vzhůru protínají přiznané,  místy ohořelé trámy. Mimo menšího apartmá pro hosty jsou tady i houpačky pro děti,  nebo manuální výtah. Ten původně  sloužil při odstraňování usazenin v obilných jímkách. Rychlovýtahem jsme se dostali do mezipatra, kde Králíkovi relaxují ve vaně jacuzzi. Všude vás obklopují jímky, šachty, sklady a jiné prostory. Nouzové schodiště nápadně připomíná útroby vojenského podzemního bunkru. Během další cesty do nejvyšších pater se vám tají dech. Podvědomě se oprošťujete od všeho přízemního. Výtah vás vyveze až do velkorysého obytného prostoru. Hala má reprezentativní charakter, neb manželé mají časté návštevy. Vyrazným prvkem je v prostoru přiznaná nosná kontrukce, kterou prostupuje světlo ze všech stran. „Téměř nesvítíme, nepotřebujeme“ poznamenává Barbora Králíková. Podlaha je z průmyslové mozaiky světlého odstínu. Hala je vytápěna po obvodu. Přímo z haly je vstup na jednu z vyhlídkových zahrad, která je situována na jih. Skleněné tabule, které si Králíkovi nechali importovat, jsou s UV filtrem a nemají standardně namodralý efekt, ale jsou spíš do šedé barvy. „V Česku se nic podobného sehnat nedá,“ stěžuje si Radim Králík.
Vila je bezbariérová, takže i do nejvyšších intimních pater se můžete dostat výtahem. Ložnice a dětské pokoje jsou díky všudypřítomným oknům velmi světlé. Zajímavé je, že Králíkovi při montáži patrové postele použili struskovitou dřevotřísku, která patří k těm nejlevnějším materiálům. Je to důkazem toho, že ani v takhle originální budově nemusíte používat jen to nejdražší.
Poslední úrovní domu je střecha. Tam ale nedoporučujeme vstupovat slabším náturám. Musíte totiž projít přes průhledný rošt a vidíte víc než třicetimetrovou propast. Ten rošt původně navrhli na sušení prádla, protože tam byl průvan. Dneska ale má hlavně jiný účel. "Děti sem berou své kamarády a hrají tady bobříka odvahy,“ směje se Barbora Králíková. Z roštu vede žebřík, po kterém se můžete vyšplhat až na střechu. Tam se vám dostane toho nejkrásnějšího výhledu, jaký je v Olomouci možný. Připomente si, co Králíkovy vedlo k tomu, že se rozhodli staré a nepoužitelné silo přestavět proti všem konvencím na rodinný dům.