Je to vůbec poprvé, co Tereza Maxová ukázala, jak bydlí. Pojďte se exklusivně s H.O.M.i.E. podívat, jak to vypadá, když vám inteiér navrhuje Norman Foster...

Celý článek H.O.M.i.E. 10/08

Jako světová topmodelka projezdila Tereza Maxová celý svět. Takže když si zařizovala vlastní bydlení, bylo jasné, že se v něm celý svět také sejde.
„Díky své práci jsem mohla bydlet v těch nejlepších světových hotelech. Celou dobu jsem si všímala, jak tamější designéři vyřešili praktické detaily, a ty nejlepší jsem si zapamatovala. Když jsem pak spolu s architektem Miguelem vymýšlela vlastní dům, spoustu z nich jsem použila,“ vypráví Tereza Maxová. Miguel Cancio Martins je slavný portugalský architekt firmy MCM Design, který stvořil třeba známý Buddha bar v Paříži nebo restauraci Strictly Hush v Londýně. S Terezou se znají roky a jsou dobří přátelé. „Miguel mi dům navrhl víceméně zadarmo jako kamarádskou službu. Říkal, že jsem jeho mon client preferre, nejoblíbenější klietka. Já ho nazývala mon architect preferre, můj nejoblíbenější architekt, byli jsme komedianti,“ říká Tereza s úsměvem, kterým si podmanila nejlepší světové návrháře, fotografy i šéfredaktory.
S Miguelem se scházeli po celém světě. Tereza za ním jezdila do Paříže, on občas do Prahy a společně trávili dlouhé hodiny nad vymýšlením každého detailu. „Jako Panna jsem musela mít připravené úplně všechno. Jsem pravý opak klientky snů, která vše nechá na designérech a pak jen ohromeně převezme klíčky. Chtěla jsem mít jistotu, že všechno bude tak, jak si přeju.“
Kostra domu procházela komplikovaným vývojem, na jehož konci stál architekt Ján Strcula. Miguel Cancio Martins měl pak na starosti rozvržení vnitřku domu, jeho půdorys a strukturu. Konečný vzhled mu dala kancelář jednoho ze tří nejlepších architektů na světě, sira Normana Fostera, autora známé „londýnské okurky“, rekonstrukce berlínského Říšského sněmu nebo třeba největšího světového letiště v Pekingu. „Sir Norman přímo v mém domě nebyl, ale jeho architektka Gloria Tsai sem jezdila snad obtýden,“ vysvětluje Tereza a dodává důvod výběru: „Můj partner se s Normanem Fosterem díky své developerské práci dobře zná a s jeho prací jsme měli dobrou zkušenost. Dává velký důraz na ekologický přístup a soulad domu s okolním prostředím, a to se nám moc líbí.“ Terezin pražský dům je kombinací moderní, minimalistické architektury, ikonických designových kousků, asijsko-afrických doplňků a neskutečného výhledu. Jižní strana dvoupatrového domu na kopci je totiž celá prosklená, a tak má Tereza tenhle výhled bohům do oken k dispozici kdykoliv – ať už ráno po probuzení nebo při relaxaci v obýváku. Výhled, který z vás udělá jiného člověka, i kdybyste hodně nechtěli.
Ale popořadě. Z ulice se vchází do domu přímo do prostorné kuchyně, která je od sousední obývací haly oddělená tmavými úložnými prostory. I když Tereza nepatří k nadšeným kuchařkám, vybrala si značku SieMatic od české firmy Stopka. Horní patro tvoří tři ložnice a koupelny. Terezina ložnice je ale na galerii a od spodního obýváku ji dělí pohyblivé, ale neprodyšné skleněné dveře. Tohle nenásilné řešení umožňuje zachovávat soukromí, ale zároveň i propojení s životem o patro níž. V ložnici ještě najdete nádhernou vanu z jednoho kusu kamene bihara, která je umístěná tak, abyste z ní v noci viděli přímo na hvězdy. Pokud byste se ale na ně chtěli podívat zblízka, můžete ještě jemnými schůdky vyběhnout na střechu domu, kde je prostor pro velkou terasu. Z té je takový výhled, že si na ní méně odolní jedinci mohou skutečně připadat jako páni světa. „Pár lidí mě od vany uprostřed místnosti odrazovalo, ale já ve vaně dělám skoro všechno – odpočívám, telefonuju, dívám se na televizi i si čtu, takže mně to takhle vyhovuje,“ poznamenává Tereza. Z nápadů, které si přenesla z bydlení po hotelech, je nejvýraznější osvětlení. V celém domě není jediné přímé světlo a prakticky každá žárovka je flexibilní. „Nemám přímé osvětlení ráda a chtěla jsem, aby si každý mohl míru světla přizpůsobit podle sebe,“ vysvětluje Tereza. Kromě cestovatelských suvenýrů, které mají pečlivě vyhrazené místo, v domě nenajdete pohozené věci. „Jsem maniak na úložné prostory, další hotelový tip. Vymysleli jsme je úplně všude, i v koupelně za zrcadlem, kde byste je nečekali,“ odklápí Tereza tenké zrcadlo a odhaluje skříňku zapuštěnou do zdi.
Celý dům je protkaný duchem exotiky, o který se postaraly všechny možné předměty dovezené z cest. Najdete tu anděla z Bali, kaligrafický štětec z Číny, indické pávy, sošky a hudební nástroje (Terezina velká vášeň) z Thajska, Maroka, Egypta, Mexika, Senegalu či Indonésie. I malý Tobias má v dětském pokoji kromě nástěnné skříňky z Vitry a poličky z Kartellu tři červeno-modro-bílé kruhy, které s mámou koupili od jednoho námořníka, na jehož lodi se plavili po Nilu. Díky tomu působí dům svěže a pestře. Na každý kus nábytku od velkého jména přijde několik osobních drobností, třeba starý fotoaparát a spousta fotografií, každá s vlastním příběhem. A tak má dům osobnost, která je odrazem jeho majitelky – je vkusný a krásný, ale zároveň má nevtíravou hloubku a jedinečnost.