Slunce vábilo, ale předsudek šokoval: Žít na Mallorce? Nikdy! Ale když už tady jednou byli, objevila rodina Tomschů jednu polorozbořenou usedlost a byla příjemně překvapena.

 
Celý článek: H.O.M.i.E. 07-08/2008

Pověsti kolující o Malorce určitě nebyly to, co sem přivábilo Gaby a Wolfganga Tomschů. Byla to narozeninová párty. Všechno, co o tom ostrově donedávna slyšeli, okamžitě zapomněli, když tady poprvé přistáli. Jediné, čeho byli schopni, bylo jedno velké „WOW“. „Co k tomu máme dodat, tady prostě všechno kvete, a to i v době, kdy u nás panuje vlezlá a studená zima,“ usmívá se Wolfgang Tomschy při výhledu na zahradu. Tři dny jim stačily na to, aby  splynuli se subtropickým podnebím v jedno a propadli duší i tělem tomuto ostrovu. Zpátky doma se pak rozhodli na Malorce usadit na trvalo.
„Tady, kde teď bydlíme, to trošku připomíná italské Toskánsko,“ vysvětluje Gaby Tomschy. Narozdíl od většiny ostatních usedlíků nechtěla mít paní domu moře přímo před očima. „Večer moře vypadá jako černá díra a v zimě je vlhké a vzduch je slaný,“ vysvětluje Gaby. „ K moři jezdím ráda, ale stejně ráda se od něho vracím domů.“ Mezitím si vystačí s velkým bazénem ze zlatavě hnědého pískovce, z něhož byla postavena i katedrála v Palmě. Tento krásný  i drahý materiál, ze kterého si manželé nechali vybudovat soukromou pláž uprostřed ostrova, se jmenuje mares. Z pláže se lehce a rychle dostanete na letiště i do hor. Než se měl splnit sen o venkovské usedlosti na Malorce, měly uběhnout dlouhé tři roky – ačkoliv tuto osedlost objevili hned po dvou dnech usilovného hledání.
V okamžiku, kdy Gaby vystoupila z auta na jednom z vinohradů „Son Font Vell“, zamilovala se na první pohled - do polorozbořeného objektu, který nutně potřeboval celkovou rekonstrukci. V momentech, kdy by jiní to vzdali, viděla Gaby ve svých představách to, co dnes vy máte před sebou, totiž opravdový domov. Díky tomu se jim podařilo zabránit kompletnímu zboření původního stavení, což nebylo až tak úplně scestné. Odvážili se kompletní sanace. Kdo zná mallorskou filozofii „maňána“, dokáže takovou odvahu ocenit.
Gaby Tomschy se přístupem „maňána“ nenechala vykolejit a trvala na středoevropském tempu práce. „Určitě jsem tím všem lezla pořádně na nervy,“ směje se dneska. Najala si ale pro jistotu německého stavitele.
K výraznému původnímu se přidružilo nenápadné nové, jako například oblíbená místnost manželů: jednoduchá přístavba, která je teď vinným sklípkem a místem sběratelské vášně Wolfganga, sběratele otvíráků všeho druhu. „Na rozdíl od nás zaměstnanci firmy mluvili jen španělsky,“ vypráví Gaby. Ale o to lépe se vyznali v práci s kamenem. Tak byla jejich odvaha odměněna nádhernými původními maurskými oblouky, které se skrývaly pod nánosem vápence a objevily se během stavebních prací. Protože Maurové na ostrově nežijí alespoň 850 let, odhaduje se stáří oblouků na přibližně 1000 let. I v případě ne o mnoho mladších kamenných podlah se rodina rozhodla o obnovení a zachování původního. Tak se smí židle vesele kývat sem a tam na historicky cenném kamenu. Podlahové topení i několik dvoumetrových italských rudých radiátorů se starají o příjemné teplíčko. Ačkoliv kameny zasazené do 60cm silných stěn působí puristicky, nemá to vliv na dalších 550 čtverečních metrů velké usedlosti. O to se postaral extra objednaný německý designér Thomas Hubert. S jeho světelnou instalací se mu podařilo rozzářit celou architekturu domu pomocí malého počtu lamp a světelných akcentů. Halogenovými pochodněmi inscenoval kamenné zdi do role světelných pramenů. Protože takové ocelové pochodně nejsou běžné, vyrobil si je, jakož i ostatní svítidla, designér sám. „Co vyloženě nesnáším, je osvětlení jídelního stolu,“ objasňuje Gaby její nechuť k běžnému osvětlení hlav a obličejů shromážděných u stolu. Občas to dochází až tak daleko, že v restauracích odmontovává žárovky z lamp. Díky svému designérovi a jeho čočkám, které světlo jakoby svazují, to doma dělat nemusí. „Při umělém osvětlení je mozek zaměstnaný stálým hledáním náhražek za chybějící barvy,“ vysvětluje designér. „Barvy ohně jsou kompletnější a slunečnímu světlu nejpodobnější. Při nich si nejlépe odpočinete a můžete v klidu přemýšlet.“ Proto designér radil zabudovat krb do výše očí. Jako ideální prostorové těleso pro relaxační venkovní osvětlení se ukázal dubový lesík, který je kolem domu a je chráněnou přírodní oblastí. Pod stromy jsou do země zabudované nízkovoltové bodovky, které koruny stromů přímo rozzáří. Díky tomu je v noci kolem domu vidět. „Nepotřebujeme osvětlení ani na cestě, ani přímo u domu,“ objasňuje výsledek tohoto experimentu paní Gaby.
Představte si čistě venkovský letní klid, rušený jen zpěvem ptáků a cvrčků, k tomu  připočtěte spokojenost z úspěšně provedené a dokončené tříleté práce na Mallorce. Pak získáte  hrubou představu o tom, jak se manželé Gaby a Wolfgang Tomschů mají, když se ze své terasy rozhlížejí po krajině Porreeres.

Text Thomas Bischof   Fotos David Sailer