Obytná hala. Jídelní stůl je namořen do tmavého odstínu. Doplňují ho minimalistické židle Cuba z produkce známé italské firmy La Palma. Večerní atmosféru dotváří světla Hopper od Metalarte. V zadní části vpravo je vstup do pracovny , který schován v černém pásu dosahujícím 6 metrů světlé výšky mezi patry.

Kimono a čaj. Nízké sezení v japonském stylu sálající zenovou atmosférou je situováno na konci obytné haly. Fakt, že se jedná o kout, který nemá přístup světla, řeší podsvícené dekorativní stěny.

Symetrie. Během očisty navozuje harmonicky stav. Vana i sprcha jsou v jedné ose a kolmo k ní jsou umístěna protilehlá umyvadla. Architekti použli sanitární techniku Dornbracht a Duravit.

Galerie. Prochází zvýšeným patrem, kde najdeme i bar. Prostor získal díky změnám v dispozici velmi zajímavé proporce a nabral zcela jiný rozměr. Členitost je v případě takto prostorného bytu výhodou. Naproti galerii jsou na druhé jsou po celé šíři rozmístěna střešní okna, která dodávají množství světla, ale nabízí i krásný výhled na starou Prahu.

Komunikační uzel je podle architektů důležitou součástí obytného prostoru.

Text

David Kalista

Foto

Studio Donlič

Tenhle byt snů byste našli v jednom domě na pražském nábřeží u Vltavy. Pochází z dílny studia Donlič.

Mezonetový byt – o rozloze 420 m2 vznikl z ideálního spojení tvárného prostoru, kreativních architektů a především odhodlaných klientů. Ti oslovili pražské studio Donlič. Návrhu se zhostila architektka Ivana Dombková ve spolupráci s Rostislavem Černíkem. Oba dva byli zakázkou absolutně nadšení – šlo totiž o klienty snů, kteří byli jak informovaní, tak velkorysí.„Byli díky designovým časopisům velmi zběhlí, a tak jsme mohli jejich vize s čistým svědomím realizovat,“ komentuje Ivana Dombková spolupráci se zadavateli, kteří nebydlí v Česku celoročně. Nejprve se měnila celá dispozice bytu, kvůli maximálnímu využití prostoru. Architektka se proto následně snažila omezující konstrukci zabalit a skrýt. Pohledově je tak tento prostor velmi členitý. Byt by se dal rozdělit do několika částí. První z nich je obytná hala. V patře jsou pak místnosti nabízející větší intimitu. Další součástí je i samostatný byt pro děti, případně personál. Všechny tyto části mají společný komunikační uzel. To považuje architektka za velmi důležité. Skleněné příčky a jednotlivé průhledy umožňují jakousi nepřímou komunikaci, obyvatelé tak podvědomě vědí, kdo kde je. Obytná hala je prostorná a má opravdu velmi reprezentativní charakter. Je patrné, že ani architektka, ani její klienti si příliš na křivky nepotrpí. Celkový design interiéru je velmi striktní a tvarově čistý. Díky zvoleným materiálům a světlu prostupujícímu skrze průhledy je i dostatečně světlý. Dominantní pozici má v hale jídelní stůl, který zaujme proporčním kontrastem. Má velmi masivní nohy a naopak poměrně tenkou desku. Celý je namořený do tmavého odstínu barvy wenge. Je doplněn židlemi pravoúhlého tvaru se subtilní konstrukcí. Sedák a opěrka svým odstínem běleného dubu korespondují s podlahou. Přísun světla k jídelní-mu stolu podporují dvě závěsná svítidla. V hale je rovněž umístěna kuchyňská linka   s barovým přísedem a sofa s potahem z tmavě hnědé kůže, která také vychází z návrhu studia Donlič. „S výjimkou mých oblíbených barových židlí, které pro velký úspěch umisťuju skoro do každé své realizace, jsem většinu nábytku navrhla sama,“ poznamenává svérázná architektka. To nejexotičtější v bytě ale vzniklo inspirací Japonskem, které si rodina nesmírně oblíbila. Jde o netradiční místo pro relaxaci v podobě nízkého sezení. To vytváří podmanivou intimní atmosféru, a to i díky podsvíceným stěnám, které jinak nemají přístup světla. Nebojte se ale, že by místnost příliš zaváněla nějakým meditačním duchem. Naopak – v japonské místnosti najdete dokonce i televizi. Zajímavým prvkem je i zavěšení LCD televizoru na vertikálně uchycené nerezové konstrukci, umožnující snadné otáčení dle momentální potřeby. Vedle haly je vstup do pracovny, který je skryt v černém pásu dosahujícím šesti metrů světlé výšky mezi jednotlivými patry. Místnosti a chodby oddělují posuvné dveře z pískovaného skla. Kde to bylo možné, je mechanismus zabudován přímo do příčky, čímž architektka docílila úspory místa a pochopitelně i lepšího vzhledu. Průhledům do galerie ve vyšším patře naopak nebrání transparentní skleněné příčky.                               Z haly je vidět na bar, jehož povrch je laděn do nerezu v kombinaci s dýhou běleného dubu. Klienti si nechali navrhnout i závěs na skleničky. I tyto detaily jsou pro ucelený rukopis architekta podstatné. Dalším velmi komfortním řešením je i výtah na jídlo a občerstvení, který u baru ústí. V intimní části bytu jsou opět bohatě prosvětlené ložnice, a to díky velkým oknům a zvoleným odstínům. Hned vedle je prostorná, otevřená a tím i přehledná šatna. Architektka ji řešila čistě účelově. Povrch šatních skříní je znovu laděn do světlého odstínu běleného dubu. Poslední designovou lahůdkou je velkolepá koupelna. Ta je tak velká, že se klidně může srovnat s rozlohou některých menších bytů. Ale to, co vás na první pohled dostane, je obrovská, solitérně stojící vana uprostřed místnosti, která koupelně zcela dominuje. Jak ale architektka vyřešila to, aby do takové vany mohla jít také nezbytná voda? Přívod vody do baterie prochází podlahou a následně jejím tělem. Sprchový kout rozhodně není v koutě, naopak je umístěn na středové ose společně s vanou. Tím, že je umístěn v prostoru, nabízí opět průhled, jak je pro tento byt příznačné. Na protilehlých stěnách jsou symetricky rozmístěna umyvadla se zrcadly, která koupelnu opticky rozšiřují. Byt vzbuzuje jedinečné dojmy bez kompromisů. V případě někdejší rozpadlé půdy na pražském nábřeží platí, že si majitelé pro své plány vybrali skvělé architekty a architekti měli štěstí na skvělé klienty. 

www.donlic.cz